Život Buddhy a základy jeho učení

Před narozením Siddhárty Gautamy v roce 563 před naším letopočtem mu věštba předpověděla slavný osud. Měl se stát buď mocným panovníkem nebo velkým duchovním učitelem. Jeho otcem byl nepálský vládce, jenž mladého Siddhártu hýčkal jako svého následníka, který po něm jednou převezme vládu. O duchovní dráze svého syna nechtěl ani slyšet. Záměrně ho obklopoval luxusem, krásnými dívkami a spoustou radovánek.

‍

Lidský život je plný utrpení

‍

Osud však rozhodl jinak a už od dětství v Siddhártovi sílila jeho duchovní stránka. Už v sedmi letech se začal zabývat smyslem života. Inspirovalo ho, když zahlédl ptáka sezobnout ze země červa. Dospěl k tomu, že přežití všech bytostí závisí na utrpení ostatních. Byla to jedna z prvních myšlenek poznání o podstatě života mimo ochranné zdi nádherného paláce jeho otce. Postupně se vydával na procházky mezi obyčejné lidi a spatřil nemohoucího starce, vážně nemocného člověka a rozkládající se mrtvolu. Když viděl takový obraz utrpení a pomíjivosti života, rozhodl se v devětadvaceti letech opustit domov a rodinu, a poznat lépe svět.

Učil se jógu, připojil se k asketům, věnoval se meditacím, hladověl tak vytrvale, až vyhubnul na kost a byl slabý jako moucha. Pochopil, že každý extrém, jak přepych, tak krajní askeze, škodí a zvolil si zlatou Střední cestu. Dál putoval zemí, meditoval pod stromy a doufal, že pochopí smysl bytí. Po šesti letech od opuštění domova se zastavil u fíkovníku ve městě Bódhgaj. V hluboké meditaci se mu nejprve zjevila šňůra jeho předchozích životů, tisíce a tisíce opakovaných zrození. Pochopil, že dobré skutky každého člověka v současném životě příznivě ovlivňují jeho příští zrození a naopak. Uvědomil si, že život je plný utrpení, které se s každým dalším zrozením znovu opakuje.

‍

Spatřil koloběh života a smrti

‍

Siddhárta pokračoval v meditaci, odolal vábení a výhružkám démona Máry a s východem slunce dosáhl osvícení. Pochopil, že všechny duše vtažené do koloběhu života a smrti si konečně oddechnou až dosáhnou nirvány, blaženého stavu nebytí. Od té doby přijal jméno Buddha. Pravdu o koloběhu životů zpočátku považoval za příliš krutou pro přijetí ostatními lidmi, ale postupně se nechal přesvědčit, aby přijímal žáky. Učení se věnoval až do své smrti v osmdesáti letech. Jeho myšlenky se udržely dodnes, buddhismus je například státním náboženstvím v Thajsku a po celém světě se k němu hlásí na 380 milionů věřících.